Votické školy
Votice a Sedlčany měly ze všech osad v naší krajině nejdříve školy. Ve Voticích stávala školní budova ke konci 16. století v místech, kde byl dům čp. 202 (na západ proti kostelu). Proti kostelu byly dva domy: Kryštofovský a Srnkovský. První patřil Jakubu Škrétovi a druhý Jakubu z Jistebnice. Votická obec koupila dům Kryštofovský a umístila v něm šatlavu a nad šatlavou byla škola. Protože toto stavení bylo chatrné, prodala ho obec židovi Volfu, "opatrnému sousedu votickému", který přikoupil ještě dům Srnkovský. Roku 1622 pak Volf prodal oba domy židovi Löblovi, jinak Kominíkovi řečenému. Když pak tyto domy i s laznou roku 1731 vyhořely, byly na jejich místě vystavěny masné krámy, které dříve stávaly na náměstí.
Po prodeji domu se šatlavou a školou koupila obec r. 1620 přizemní domek čp. 58 u farního dvora od Václava Jíši, služebníka Kašpara Kaplíře, za 50 kop grošů. V tomto domku byla ad roku 1620 škola. Později byla škola přestěhována do domku zvaného Bernardovský - nyní čp. 61, nárožní dům na začátku Javorské ulice. To bylo roku 1683. 9. září 1731 vypukl v domku vedle fary oheň. Vyhořela fara, škola, kostel a 65 domů. Škola v čp. 61 byla opět obnovena. V zápisech z roku 1786 se praví, že byla nová škola dřevěná, jako velká část domů ve Voticích.
K votické škole patřily i pozemky, pole, zahrada, louka i pastvina v celkové výměře 1 jitro, 275 čtverečních sáhů. Za užívání těchto pozemků musel votický kantor zvonit zvonkem na radniční věži, když vedli odsouzence k popravě na Polský vrch a v adventní době každý den od 6 večer celou hadinu. Kromě užitku ze školních pozemků měl učitel své služné ze školního platu a od kostela za varhanictví, vše dohromady kolem 350 zlatých ročně. Školní plat vybírali po domech "čtvrtníci", kteří obcházeli po městě a klepáním kladívkem na dveře upozorňovali liknavé, aby zaplatili. Ke zvelebení kostelního zpěvu a hudby bylo založeno pro učitele několik nadací. Patron kostela a majitel panství hrabě Ferdinand František z Vrtby ustanovil ve své závěti z 21. května 1709 nadaci těmito slovy: "Jsouce mně urozený Pán pan Ferdinand František pan z Říčan na Jemništi v jedné poctě 200 z1atých rejnských dlužen, takové k záduší sv. Václava v městě Voticích na ten způsob odkazuji, aby z nich vycházející ourok na kantora se obracel. Týž pak kantor aby byl chován způsobný, který by česky, též německy psáti a počítati uměl a v tom dítky vycvičil, podobně chci tomu, aby chorální zpěvy při tý faře a varhanech v kostele v české řeči se vykonávaly, protože mnohý sedláček neumí čísti, též nerozuměje latinským zpěvům, aspoň pomůže česky zpívati a tím Pána Boha chváliti. Ourok pak z těch 200 zlatých Říčanovský ouřad Votický přijímati a k tomu, co kantoru od ouřadu, neb oboje se stává, takový ourok applicirovati…" (ze zámeckého archivu ve Vrchotových Janovicích).
Na konci 18. století (asi 1795) měl votický učitel "pomocníka" - učilo se ve dvou třídách. Nevíme, zda vyučovali společně v jedné světnici, jak to často bývalo, nebo byla-li najata pro druhou třídu místnost v některém stavení. Na počátku 19. století byla již škola velice sešlá, a tak vrchnost i obec musely pomýšlet na stavbu nové budovy. Roku 1815 byla stará škola zbourána a hned začato se stavbou nové dvoutřídní, zděné jednopatrové školy. Pro čas stavby se vyučovalo na radnici. Dne 2. prosince 1816 byla škola dostavěna a 3. prosince slavnostně vysvěcena za přítomnosti hraběcí vrchnosti jako patrona školy. Jménem žáků připíjel na zdraví hostů Vinc. Kholler v tomto pořadí: vrchnosti, krajskému úřadu, vikáři, faráři, poštmistrovi, direktorovi, důchodnímu, městskému rychtáři, Františku Kopeckému, Antonínu Starčovskému, všem vzácným hostům, učitelům, staviteli a mistrům, nakonec všem spolužákům. Po každé zdravici následovala intráda: vytrubování a bubnování na kotle. Na hostinu pro děti daroval hrabě půl pečeného skopce a sud piva, sládek sud piva, farář 20 mázů, direktor husu a buchtu, důchodní dvě mísy buchet a koláčů a apatykář 2 kachny, husu a koláče, Starčovský zajíce, husu a bochník chleba, Kholler kachnu a oplatky, Penk 2 kapouny a mísu salátu. Další dary byly od různých sousedů (i láhev rosolky). Jak je vidět, oslavovaly děti novou školu nejen hojným jídlem, ale i pitím. Před ukončením slavnosti určila vrchnost školním dohližitelem Aug. Habersreitera, kterému jménem dětí hojnost zdraví vinšovala žákyně Anna Tomanová. Při slavnosti poděkoval starosta města hraběcí vrchnosti za postavení školy. Opis jeho děkovného projevu je vlepen do staré školní kroniky na upomínku oněch robotních dob, kdy se lid musel s ponížeností krčit před svou vrchností.
Inventář školy: V každé třídě velká černá tabule na třínohém stojanu, černý stoleček, zamykací almárka, na zdi pověšená pro úschovu knih chudým žákům, židle. "Bílá" či "zlatá" kniha pro zapisováni pilných, mravných a šlechetných žáků, "černá" kniha pro nedbalé a rozpustilé žáky, 3 katechismy velké, 4 malé, 8 slabikářů. V obou třídách visela zarámovaná školní pravidla v české a německé řeči.
"Bílá" kniha (kniha cti) má úvodní proslovení: "Přiměřená chvála jest ourodný deštíček, po kterém přičinlivost lidská nové odnože pouští." Zápisy v ní počínají roku 1841 a končí roku 1868.
Černá" kniha (kniha hanby) již svým zevnějškem a úpravou ukazuje na ponurý účel: desky má černé a listy hrubé, šedomodré. Na prvním listě je vytištěno: "Ze zaslouženého trestu jak za nemravné chování, tak za špatné přičinění v učení následovní žáci prvního (druhého) klasu na votické farní škole tuto se veřejně znamenají." První zápisy jsou z roku 1818, poslední z roku 1871. Žákovský přečin zapsal učitel a žák se podepsal. Na některých listech musel žák sám svou vinu vypsat a podpisem potvrdit. Z mnohých zápisů uvedeme několik (i s chybami) jako ukázku, že v dobách vlády metly a rákosky byli žáci nejen hodní, ale i zlobiví.
"Ukradl jsem mé tetičce stříbrný dvacetník, při tom jsem lhal jako činívá zloděj, který se vyznati nechce. Zasluhuji tedy na budoucí památku a na příklad mých spolužáků do této knihy hanby zapsánu býti."
"Ukradli (jména dvou hochů) panu učitelovi právě o svaté zpovědi velikonoční (roku 1854) ze školní skříně 5 zlatých ve stříbře. Tyto peníze promrhajíce, byli z této krádeže na městské radnici vyslýcháni a ve škole metlou skrze policajta veřejně před celou školou potrestáni."
"My, podepsaní jsme vybírali a mořili ptáčky."
"Vymazávali jsme své bratry z této knihy a tak jsme přestoupili zákon."
"Pro krádež zapsána (jméno žačky) a pěti ranami metlou potrestána, což vlastnoručně podepsala."
"Nejčastěji byly děti trestány pro nečisté řeči, nedbalost v učení, vyhýbání se chrámu Páně, neposlušnost, nedbalost a nepozornost při náboženství, nectnostné chování a křik na ulicích a maškarní strojení." Tento dokument je v archivu školy.
Při votické škole byl uchován kromě "Fleisskatalogů" a různých německých i českých spisů ještě "Patentenbuch" - kniha, v níž učitel zapisoval důležitá úřední nařízení.
Zajímavý jest zákaz šněrovaček u školních děvčat: "Protože jsou šněrovačky ženskému zdraví velice škodlivy, vydal guberniální krajský hejtman Prokop Platzer dne 20. března 1813 přísné nařízení, že žádné děvče, které nosí šněrovačku, nesmí ani ve škole, ani do školy přijata býti…"
Na konci 18. století a ještě do roku 1811 byl ve Voticích učitelem a zároveň ředitelem kůru J. Škach (psal se Schkach, hudby magistro). Při otevření nové školy roku 1816 byl učitelem Jakub Simon (zároveň městský syndikus - písař) s učitelským pomocníkem Vinc. Svejšilem. To jsou první známí učitelé. Z dalších je ve votické kronice připomínán Jan Chotaš (1830-1871), a to pro své těžkosti, které měl s vymáháním platu od votických osadníků. Padle "Patentenbuchu" z roku 1778 byly děti školním platem rozděleny na tři díly: l. část platila po 1 krejcaru, druhá po 2 krejcarech, třetí po 3 krejcarech týdně. Podobné potíže měl votický učitel s vymáháním smluveného platu při církevních obřadech, s vymáháním školního paliva od obcí i vrchnosti.
Až do roku 1860 byla votická škola dvoutřídní, roku 1860 byla otevřena 3. třída (byla pro ni najata světnice v domku čp. 194 proti nynější škole). Protože v následujících letech přibývaly další třídy, které byly rozstrkány po celém městě, bylo přistoupeno ke stavbě nové školy. Měla stát v Táborské ulici naproti farnímu kastelu. Nakonec se začalo se stavbou v Pražské ulici dne 21. června 1880 a již za rok 8. září 1881 byla škola slavnostně vysvěcena.
Votičtí usilovali již od roku 1871, aby tu byla zřízena měšťanská škola. Podávali k nadřízeným úřadům žádosti a vysílali deputace. Dočkali se 2. března 1899, kdy začali dělníci kopat základy a již 8. října téhož roku byla budova měšťanské školy vysvěcena.
Při měšťanské škole byla zřízena od roku 1892 živnostenská škola pokračovací a při obecné škole od roku 1923 lidová škola hospodářská.
Za I. světové války musela se škola přizpůsobovat c. k. vojensko-vlastenecké výchově. Ve škole se shromažďoval sběr všeho druhu pro válečné účely - papíru, kostí, kovů, duběnek, vlněných hadrů, sušeného jahodového listí i malinového a ostružinového na čaj pro vojsko, kaštanů a kopřiv. Ve votické škole byla sběrna, kam se z celého okresu dodávaly papírové podešve, cupanina pro raněné atd. Ve sklepních místnostech byl zřízen lazaret. V posledních dvou letech války se přistěhovalo do Votic a okolí mnoho uprchlíků, zvláště polských židů s rodinami z Haliče. Tím přibylo tolik dětí, že bylo nutno při obecné škole zřídit dvě pobočky.
O osudech školy od roku 1939 až do dnes jsme už vyprávěli ve IV. části.
