Fara
Votičtí faráři bydlívali na hradě. Teprve po jeho zaniknutí byl vystavěn v místech nynějšího domu čp. 69 (vedle hostince Na kopečku) farní dům. Když po roce 1580 byli na čas z Votic vypuzeni čeští bratři, stala se farou jejich modlitebna (čili sbor), tehdy přízemí, klenuté stavení, kryté šindelem. Od 16. století do roku 1623 ji obývali protestantští faráři, potom katoličtí. Bývalou faru pak koupila od Evy Kaplířové městská obec a prodala ji roku 1616 Danieli Koláři za 80 kop grošů. Požárem v roce 1731 zničená fara byla nově vystavěna a o patro zvýšena. Z původní stavby se zachovaly jen klenby. Štít do ulice zdobí sluneční hodiny.
Po vypuzení protestantského faráře Adama Felixe Hrobského povolal hrabě Sezima z Vrtby do Votic jistého mnicha, ale ten se tu zdržel jen několik měsíců. Potom Votice neměly dlouhý čas žádného kněze. Až v roce 1626 byl sem dosazen katolický farář, ale i ten brzy odešel. Po něm přisluhoval ve Voticích farář z Kosovy Hory Severin z řádu kazatelského. Zásluhou hraběte Sezimy a františkánů se náboženské poměry značně zlepšily. Proto farář František Stiller, dosazený sem roku 1630, tu vydržel plných 32 let. Farář Jakub Ig. Grün asi v polovině 17. století píše, že na celé farní osadě bylo 609 osob, z toho ve Voticích 409. I když v tomto počtu myslí jen osoby schopné přijímání, ne děti, vidíme, jak byla zdejší krajina po 30leté válce vylidněna.
Nejstarší knihou na faře je matrika zemřelých z roku 1693. Pamětní knihy jsou z roku 1761 a 1842. Až do roku 1788 vedli zdejší faráři také matriky židovské.
