Farní kostel
Nynější jeho podoba a vnitřní barokní úprava vznikla až po velikém požáru roku 1731. Ze starého kostela, jenž se připomíná již roku 1352 jako farní a podle charakteru zdiva jde o stavbu z doby kolem roku 1200 (Boháč, 1978), se zachovala jen gotická křtitelnice asi ze 14. století a dva náhrobní kameny z roku 1572. Křtitelnice je ze žuly tesaný, oblý, šroubovitě rýhovaný a prstencem uprostřed opásaný sloup, na něm je kamenná miska v podobě polokoule. Chrámová loď je obdélná a má valenou klenbu s výseky nad barokově zprohýbanými okny. Klenba se opírá o jednoduché pilastry (sloupy vystupující v omítce s římsovými hlavicemi ). K severnímu boku lodi přiléhá sakristie a kaple sv. Jana Nepomuckého, roku 1755 ke kostelu přistavěná. Nad ní obraz Narození Páně, malovaný Františkem Sequensem a iarovaný raku 1901 Františkem Kodetem, obchodníkem z Prahy. Postranní oltáře a kazatelna mají bohaté barokové řezby. Na levém oltáři je socha Bolestné Panny Marie s mrtvým Kristem, po straně s dvěma sochami. Na pravém oltáři je krásná socha ukřižovaného Krista, také s dvěma sochami po straně. Obrazy křížové cesty věnoval roku 1898 stavitel Em. Vrzal na paměť sňatku své dcery. Pod kazatelnou ve zdi je náhrobník z červeného mramoru. V jeho horní polovině je dětská postava, jež představuje Annu Mandelinu (Magdalenu), dcerušku rytíře Václava Skuhrovského, spící na podušce. Pod tímto reliéfem je nápis: LETA MDLXXII (1572) W STRIEDV PRZIED SESLANIM SVATEHO DUCHA VMRZIELA NA NOWYM RYCHNOWIE ANNA MANDELINA DCERA VROZENEHO WLADYKY PANA WACZLAVA SKVHROWSKYHO Z SKVHROWA A NA WOTICZYCH A TVTO GEST POCHOWANA.
Druhý náhrobek patří Kryštofu Přechovi, synu rytíře Skuhrovského, který zemřel ve stejném roce. Náhrobek byl ale rozbit a je pod oltářem na straně evangelní. V podlaze při hlavním vchodu je ze šedého mramoru náhrobek faráře Jana Jetřicha Šlechty, rytíře ze Všehrd, pochovaného tu roku 1711.
Presbytář je v půdorysu čtvercový a má na klenbě freskovou malbu z doby po požáru v roce 1731. Nad presbytářem je věžička.
Hlavni oltář má pěkně vyřezávané rozviliny akantové. Nahoře z nich vynikají dva kalichovité květy s polovičními postavami drobných andílkú z konce 17. století. Všechny řezby tvoří obrubu velkého obrazu sv. Václava a horního menšího oválného obrazu představujícího smrt sv. Ludmily. Obraz sv. Václava, dílo akademického malíře Karla Javůrka z Prahy, daroval roku 1879 odlochovický statkář Václav Rombald. Po stranách obrazu stojí sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, na brankách sochy sv. Víta a sv. Josefa od J. Brokofa. Na kůru jsou varhany od K. Schiffnera z Prahy, pořízené roku 1887 nákladem města za 1800 zlatých.
Věž je při severozápadním rohu kostela. Bývala původně nižší a měla horní patro dřevěné. Spočívalo na krakorcích a bylo kryto stanovou střechou. Po požáru roku 1731 opatřila ji obec prozatímní střechou prkennou, která až v roce 1822 byla nahrazena novou šindelovou, natřenou fermeží. Roku 1894 byla věž o jedno patro zvýšena, dostala bicí hodiny a nynější tvar střechy. Visely tu tři zvony z roku 1929: sv. Václav, sv. Ludmila a sv. Vojtěch. Za 2. světové války byly dva zvony zabaveny a rozlity, po válce ke zbylému zvonu byl zakoupen další.
Při kostele býval od 17. století sbor literátů, který zpíval před bohoslužbami i po nich písně na zvláštním kůru po levé straně chrámové lodi. Za svůj zpěv začali literáti dostávat plat až od roku 1708. Tehdy farář rytíř Šlechta ze Všehrd založil kromě mešní nadace v částce 1000 zlatých ještě nadaci 100 zlatých pro kostelníky a tři nadace po 200 zlatých. Z úroků jedné se měly zakupovat chrámové potřeby, ze druhé udržovala se věčná lampa a třetí byla na zvelebení chrámového zpěvu. Kantor a literáti dostávali ročně po 6 zlatých. Kantor byl za to povinen každou sobotu česky zpívat při mši hymnus sv. Kazimíra a literáti měli konat své obvyklé zpěvy. Zpěváků bylo 10 i více. V roce 1785 se připomínají už jen 4. Dostávali dohromady 4 zlaté z kapitálu 200 zlatých, zajištěného na Gráfovském domě v Táboře. Roku 1785 císař Josef II. zrušil všechny literátské sbory.
Kolem kostela býval hřbitov. Roku 1811 ho obec přeložila na nynější místo. Před kostelem byl v roce 1937 odhalen pískovcový pomník sv. Václava. Už dne 5. července 1936 se konala slavnost položení základního kamene přivezeného z Blaníku, do něhož bylo vložena pamětní pergamenová listina. Pomník byl odhalen a vysvěcen 31. října 1937. Obřad provedl dr. Švec, kanovník kapituly svatovítské. Tvůrcem díla je pražský akademický sochař Čeněk Vosmík.
