Radnice
Radnice je na jižní straně náměstí, vedle nové budovy MěstNV. Pod nízkou věží s hodinami je městský znak. Vyřezal jej noku 1934 místní řezbář J. Řezníček. Na klenbě v síni byl do nedávna letopočet 1854, který udával poslední úpravu radnice.
Radní dům stával původně prý asi tam, kde je dnes Výkupní podnik. Teprve před rakem 1661 počali Votičtí stavět radnici na nynějším místě. Ta ještě před dostavěním roku 1661 vyhořela. Stejný osud ji stihl 23. srpna 1693, 31. října 1746 a 22. srpna 1825. Dřívější budova mívala dvojdílnou mansardovou střechu, na ní věžičku se zvonkem a dva průčelné ozubené štíty. Zvonkem se zvonívalo při popravě a také za "mír a pokoj" po celý advent od 6 do 7 hodin večer.
Novou radnici počali stavět za purkmistra Aug. Habersreitra až v roce 1830, dříve nebylo peněz. Prý je získali tímto způsobem: Votický učitel měl v užívání jisté pole, za to byl povinen natahovat věžní hodiny a zvonit. Učitel Jan Chotaš považoval takovou práci za nedůstojnou učitelského stavu a onoho pole se raději vzdal. Město pole prodalo a ještě i pastoušku u "Valchy" a za získané peníze byla radnice r. 1838 dostavěna.
V dolní části ve dvoře bývala mučírna se šatlavou. V přední místnosti bývala jeden čas šenkovna. Od roku 1850, po zřízení hejtmanství, byl v přízemí berní úřad a v 1. patře okresní soud, hejtmanství bylo v 1. patře lékárny. Celá budova radnice byla v letech 1966-1967 velkým nákladem zejména uvnitř přestavěna.
Na chodbě v 1. patře visíval starý, na plechu malovaný městský znak a v bývalé malé zasedací síni votivní obraz v barokově zprohýbaném rámu. Nebyl sice po umělecké stránce cenný, ale poskytoval zajímavý pohled na Votice v 17. a 18. století. Vidíme na něm tehdejší radnici, solnici, domy kolem náměstí s kaplí, farní kostel, klášter a za ním na vršku šibenici. Nad městem se vine stuha s latinským nápisem a nad ní se vznáší sv. Václav, před nímž spíná ruce klečící muž. Na spodní straně obrazu je napsáno: "Tento obraz je udělanej nákladem Paní Barbory Tronovy, měšťanky města Votic dne 6. máje 1765". Dnes je umístěn v depozitáři Okresního muzea.
Na radnici též měli 3 stará, stříbrná a umělecky rytá pečetidla ze 16. a 17. století. Největší z nich v průměru 4,8 cm má nápis: SIGILLUM CIVITATIS WOTICZENSIS BOHUSLAV SEWERIN RAFAEL WESELEG PRIMATOR OBNOWITI DAL 1669. Ostatní pečetidla jsou menší a mají neúplné a porušené nápisy. Jedno pochází podle nápisu od rytíře Václava Skuhrovského.
Primasové (primátoři) pozdější purkmistři, mívali k ruce 2 nebo 3 konšely (radní). Jejich povinností bylo zejména: 1. vykonávati soudy, 2. vést pozemkové knihy, 3. projednávat pozůstalosti a sirotčí platy, 4. rozhodovat o domovské příslušnosti, o mistrovském právu, o provozování řemesel a obchodu, povolování staveb, vydávání pasů, 5. vykonávat konskripce (soupisy) a 6. spravovat obecní jmění - ovšem vše po schválení vrchnosti, které museli předkládat všechny záležitosti. Vrchnost také jmenovala primátora i ostatní členy magistrátu a podle své vůle je kdykoli odvolávala.
Magistrátu pomáhali rychtáři, kteří měli na starosti udržování pořádku, stíhání a trestání různých menších přestupků a sporů pokutami, karabáčem i šatlavou. Odznakem jejich úřední moci bylo tzv. "rychtářské právo". Byl to z řemínku upletený obušek. Jeden druh rychtářů se jmenoval "ložní". Bděl v noci nad pořádkem a mravopočestností ve městě (na ulicích i ve veřejných místnostech). Důležitým úředníkem v městské kanceláři býval městský písař - syndikus. Vedl všechny úřední spisy, záznamy a knihy, vyhotovoval kupní, prodejní a svatební smlouvy, žádosti (supliky), kšafty (odkazy) atd. Býval poradcem ve věcech soudních a sporných záležitostech - tedy jakýmsi advokátem. Proto musel mít vzdělání a býval velmi vážen. Často se vykazoval pěkným a rázovitým rukopisem.
V městské kronice od Čeňka Habarta je dlouhý seznam jmen primátorů, purkmistrů a syndiků. Jako první je uváděn r. 1520 purkmistr Jan Šáda, posledním purkmistrem před zrušením roboty byl Ondřej Völker (lékárník).
Nejstarší nám známí purkmistři:
16. století: Jan Šada - 1520, Václav Hrnčíř - 1523, Martin Koštěný1524, Pavel Švec - 1530, Petr Vodířka - 1564, Matěj Kožešník - 1575.
17. století: Václav Hraba - 1610, Václav Pasecký - 1612, Vít Packý1617-1624, Jan Vojíř - 1625, Boh. Pasecký - 1626, Ondřej Beznoska -1627, Jan Vojíř -1629, Šimon Vidman - 1630, Václav Záhora - 1631, Jan Vojíř - 1632, Jan Koželuh - 1634, Boh. Pasecký - 1636, Jan Koželuh - 1641, Boh. Pasecký - 1642, Pavel Kohout - 1643, Smil Tranka - 1650, Boh. Pasecký - 1652, Lukáš Růžička - 1654, Boh. Pasecký1658, Lukáš Růžička - 1665, Theodor Špata - 1668, Bartoloměj Borše - 1670, Matěj Komínek - 1683, Matěj Klement -1684, Jan Hájek 1685, Jakub Svatoň - 1687, Bartoloměj Borše - 1688, Václav Svoboda - 1690.
18. století: Václav Holubovský - 1702, Václav Trnka - 1716, Václav Svoboda - 1717, Václav Trnka - 1720, František Milý - 1731.
Nejstarší syndikové (měšťanští písaři)
Václav Sušický - 1602-1610, Matěj Ferdinand Čuna z Podtáboří - 1613-1642, Václav Balthasar - 1671, Samuel Pasecký - 1672-1684, Jan Kříž Špata - 1695-1700, Jan Krása - 1711-1716.
Po zrušení roboty byl prvním konstitučním purkmistrem v letech 1851-63 uvědomělý měšťan František Hochman, který si zapisoval důležité poznámky. Za jeho starostování byl jmenován mezi prvními čestnými občany města Votic František Palacký (roku 1861) a dr. Fr. L. Rieger.
Za druhého konstitučního starosty Františka Březovského vypukla válka mezi Pruskem a Rakouskem. Starosta ukryl před Prušáky ve sklepě všechny městské listiny a pokladnu. Do l. světové války byli purkmistry: František Hochman, K. Völker, V. Penk, J. Dvořák, E. Vrzal, F. Preis.
Roku 1880-81 byla vystavěna nová obecná škola, roku 1898 měšťanka. Nejstaršími votickými spolky byly Pěvecko-ochotnická jednota "Kaplíř", založená roku 1862, Sbor dobrovolných hasičů (1875), Sokol (1892).
