Po zrušení okresu
1. srpna 1960 přestaly být Votice okresním městem. Pomalu začaly z města mizet podniky okresního charakteru. Nastal přesun do Benešova. Řada našich občanů od té doby musí denně dojíždět do práce plnými autobusy do Benešova, navečer zpět. Po zrušení jedenáctiletky přibyli do přeplněných autobusů i studenti.
I přes tento nepříznivý stav přibývalo ve Voticích průměrně ročně 6 obytných domů. Hodně sem přicházeli obyvatelé okolních vesnic, zaměstnaní v některém votickém závodě. První sídliště mezi Tyršovou ulici a uhelnými sklady se začalo stavět v roce 1962. Na území kolem Srbického vrchu, na jihozápad a jih od československého kostela a na jihovýchodě města nebylo možno dlouhá léta stavět, protože zde bylo počítáno se stavbou železnice Plzeň - Brno. Až když tento záměr definitivně padl, bylo toto, pro stavbu velmi vhodné území, uvolněno a výstavba města se sem také zaměřila.
Pak přišel 21. srpen 1968. Od rána stály na náměstí hloučky živě diskutujících lidí. Mnozí se právě dozvídali, že území našeho státu je obsazováno cizími armádami. Během dopoledne projížděly městem automobily zahraničních turistů s rozsvícenými světly a zapnutými klaksony jako výrazem pochopení a solidarity. V krátké době se objevily na vozovkách domech i výkladech obchodů rozličné nápisy, vyzývající v češtině i ruštině cizí vojáky k odchodu domů, jiné se ptaly: "Proč jste k nám přišli? Co jsme vám udělali?" a další zase vyzývaly k podpoře Dubčeka a Svobody. Ukazatele směrů na křižovatkách zmizely nebo je někdo obrátil na jinou stranu. A tak se stalo, že sovětské nákladní automobily, obrněné transporty a nosiče raket jedoucí od Jankova, místo k Táboru zamířily do ulice Svatopluka Čecha, která tehdy končila v polích, a způsobily tu nepopsatelný zmatek. Asi už nikdy nám nevymizí z mysli hrozivý hukot automobilových motorů smíšený s rachotem tankových pásů, který k nám doléhal z mnohakilometrové vzdálenosti. Večer 21. srpna a hlavně 22. srpna projížděly městem nekonečné kolony automobilů, tanků, obrněných transportérů, nosičů raket i pontonů. Skoro jako v roce 1945. Jenomže je tentokrát nikdo nevítal kyticemi, stisky rukou a slzami radosti. Tentokrát jim lidé hrozili pěstmi, ozýval se pískot a nevybíravá slova. Jeden z tanků zastavil před obchodem s obuví (čp. 366) na začátku Pražské ulice. Věž s dělem se zvolna otočila a namířila do výkladu. Byla na něm namalována pěticípá hvězda, ale místo srpu s kladivem měla nacisticky symbol - hákový křiž. Poklop se otevřel, vynořil se tankista a s pistolí v ruce přikazoval kolem stojícím lidem, aby hvězdu smazali. Když někteří uposlechli, voják zmizel v útrobách tanku a poklop opět zaklapl. Vojenské kolony projížděly městem i v dalších dnech, dokud se vojáci neusadili na vybraných místech. Netrvalo dlouho a pomalu ale jistě začala vstupovat do našeho života "normalizace" a její důsledky.
S novými rodinami ve městě začalo přibývat i dětí ve škole. Proto se dělala v letech 1959-61 první přestavba školy (učebny, kuchyně, jídelna a tělocvična). Na další přístavbu jsme čekali až do roku 1985 (učebny, pracovny a šatny) a konečně v roce 1989 bylo dokončena zatím poslední přístavba, obsahující novou školní kuchyni i se zázemím a velikou jídelnou, která svou kapacitou zcela vyřešila dlouholeté obtíže při stravování dětí. Ani na ty nejmenší nebylo zapomenuto: v roce 1976 přibyla závodní mateřská škola.
S rozvojem města začaly narůstat i starosti s pitnou vodou. Starý vodovod, postavený zásluhou tehdejšího starosty města Em. Macešky v roce 1933, už nevyhovoval. Nestačilo ani jeho posílení ze zářezů pod Mysleticemi a Hostišovem v roce 1951, později ještě studnami u Oldřichovce a Buchova. V roce 1965 přidal vodu vrt u Líštěnce, v roce 1982 vrty u Beztahova. V roce 1989 bylo připraveno 7 nových vrtů u Koutů a po jejich zapojení by měl být nedostatek pitné vody odstraněn.
Po obci Srbice (1960) byly 3. září 1975 připojeny k votickému MěstNV i obce Martinice a Budenín. Od tohoto data patří pod správu MěstNV Votice kromě města Votic ještě Beztahov, Bučovice, Budenín, Hory, Hostišov, Kaliště, Lysá, Martinice, Mladoušov, Mysletice, Nazdice, Nezdice, Otradovice, Srbice, Střelítov, Větrov, Ohrada a menší místa jako Zdeboř, Vranov, Košovice a Javor.
V roce 1973 byla dokončena stavba vodní nádrže v prostoru nad židovským hřbitovem. Měla úctyhodné rozměry, přibližně 60 m krát 100 m. Byla využívána jako koupaliště a s oběma hřišti tvořila velmi hezký sportovní areál. V roce 1977 si však koupalištěm namířila stavba přeložky státní silnice a bylo po koupání.
Výborným řešením pro Votice bylo umístění autobusového nádraží do míst, kde dříve byly chlévy, kolny a blátivý dvůr s hnojištěm. Nádraží slouží od roku 1978.
Vzrůstající silniční provoz způsoboval hlavně o víkendu ve Voticích velmi svízelnou situaci. Vždyť v letním podvečeru projelo náměstím v obou směrech až 1500 vozidel během jediné hodiny. Kritickou situaci spolehlivě vyřešilo přeloženi silnice Praha - České Budějovice mimo město a přidání stoupacího silničního pruhu od Srbic na Oldřichovec. První automobily po nové vozovce projely v roce 1982.
V osmdesátých letech se také změnil ráz historického Komenského náměstí. V dolní části byly zbourány 3 domy a na jejich místě byl postaven obchodní dům. Byl otevřen v roce 1980. Zároveň však byla uzavřena řada obchodů.
Druhou stavbou na náměstí byla nová budova MěstNV vedle staré radnice. Byla postavena v roce 1983 v místech, kde stával dům "U Kopfsteinů", který poslední dobou sloužil Státnímu statku.
