Život v okresním městě
Stavební ruch, válkou zcela znemožněný, se začal zvolna rozbíhat. Hned v roce 1949 si votičtí občané sami vybudovali nový vodovod z Mysletic, potom byly vydlážděny některé ulice i silnice na nádraží, postavena nová budova ONV, kino (1951), první řadové domky pod sokolovnou, místo tolik potřebných bytů byla postavena na tehdejší dobu honosná budova Okresní vojenské správy v Riegrově ulici (dnes mateřská škola). Vznikla i naprosto nevyhovující a od počátku nesmyslná stavba, které se okázale říkalo Dům osvěty (dnes Kulturní středisko).
V roce 1949 se také přihlásil k životu Státní statek. Měl své objekty na Javoře, v Hamburku, na Komenského náměstí v domě "U Kopfsteinů" (v místech nové budovy MěstNV a autobusového nádraží) a v pivovaru. V padesátých létech byly k Státnímu statku připojeni soukromí zemědělci z Votic, Mladoušova a Lysé. Přinutily je k tomu nesplnitelné předpisy dodávek obilí, mléka, masa a vajec. Za neplnění dodávek hrozily zemědělcům vysoké pokuty, vězení, dokonce i vystěhování.
V druhé polovině padesátých let spojením usedlostí na Volevči, Košovicích, Vranově a usedlostí násilím vystěhovaných zemědělců z Bučovic vzniklo hospodářství Košovice, připojené v roce 1965 k Voticům.
Pro město i okolí mělo velký význam zřízení jedenáctileté střední školy s internátem, jenž byl v zámečku. Poslední maturity zde byly v roce 1967. V padesátých letech ve Voticích také úspěšně pracovala základní odborná škola. Učebny měla v bývalé židovské škole, dílny vedle československého kostela a internát v klášteře.
Hned na začátku padesátých let zaniklo trestuhodným způsobem votické muzeum. Bývalo v domě čp. 61 na rohu Táborské a Javorské ulice. Muselo ustoupit zdravotnímu středisku. Muzejní sbírky byly ukládány v různých skladech, dokonce i v průjezdu janovického zámku, v řeznickém krámku hostince "Na kopečku" a zkáza byla dovršena ve vlhkém sklepě Domu osvěty. Dalším trestuhodným činem bylo zbourání synagogy. Dodnes mohla sloužit jako kulturní dům. Byla zbourána v roce 1950. Protesty veřejnosti i židovské obce byly marné. Smutným dokladem doby je i zánik nejstaršího spolku ve Voticích "Pěvecko-ochotnické jednoty Kašpar Kaplíř ze Sulevic". Vše je popsáno v III. části: Zakládání prvních spolků. V noci z 13. na 14. dubna 1950 byl zlikvidován františkánský klášter. Více o tom je napsáno v V. části: Popis města.
V roce 1954 unikla našemu městu stavba strojní a traktorové stanice. Z nepochopitelných důvodů byla postavena na katastru olbramovickém, na místě Pávovy cihelny, kde touto stavbou bylo znehodnoceno a navždy ztraceno velké ložisko výborné cihlářské hlíny.
V druhé polovině 50. let město rychle dohánělo, co válkou zameškalo. Stavěly se bytové domy, dva školní pavilóny pod sokolovnou, rodinné domky podél silnice k Srbicům, nad sokolovnou a za hřbitovem. Avšak místo stavby nové polikliniky byl adaptován starý Macháčkův dům, který byl a stále ještě je (r. 1989) nevyhovující, i když k němu byla přistavěna v roce 1981 další budova a také garáže.
