III. část
ZAKLÁDÁNÍ PRVNÍCH SPOLKŮ
Pěvecko - ochotnická jednota Kašpar Kaplíř ze Sulevic
Ve Voticích dlouho nebyla situace příznivá pro založení nějakého spolku. Nebyli zde lidé, kteří by dali k něčemu podobnému impuls, kteří by pak také dovedli kolem sebe shromáždit další spolupracovníky. Zkrátka nevědělo se, jak začít. Obrat k lepšímu nastal, až když dvojtřídní votická škola byla v roce 1861 rozšířena na trojtřídní. Ke dvěma votickým kantorům Aloisu Hatlákovi (učil ve druhé třídě ) a Janu Chotašovi (učil ve třetí třídě) byl pro první třídu jmenován velvarský rodák Václav Jindřich, tehdy asi dvacetiletý. A právě tento mladý vlastenecký učitel vnesl do zdejší školy a brzy i do celého města nový duch, zaměřený výhradně česky. Měl výborné výsledky. Od jeho žáků se ti starší učili správné češtině. Byl velmi dobrým hudebníkem a zaníceným obdivovatelem sborového zpěvu. Ve škole obýval zdarma světničku, ale za to musel hrát v kostele na varhany. Tehdy každou neděli bývaly mše s hudbou - zvané figurální, při nichž z ochoty vypomáhali někteří votičtí občané: Fr. Hochman, starosta obce, Vojtěch Plojhar, pozdější prezident soudu v Jihlavě, Jan Hobzík, Jan Preis, Josef Kopfstein, sládek a dobrý houslista.
S nimi brzy navázal učitel Jindřich bližší styky a pak spolu s učitelem Hatlákem sezvali občany "znalé zpěvu" a začaly porady o založení spolku. Byl založen v lednu 1862. Tito dva učitelé, kteří nepocházeli z Votic, se dotázali studenta Vojtěcha Vyšína, vlastence a zaníceného Votičáka, kdo byl nejvýznamnějším votickým občanem, podle kterého by byl spolek pojmenován. Od něj vyšel návrh na Kašpara Kaplíře ze Sulevic, pána na Neustupově a krátký čas i ve Voticích, jednoho ze 27 českých pánů popravených po bělohorské bitvě na Staroměstském náměstí v Praze.
Členové spolku návrh přijali. Sestavili spolkové stanovy a zaslali je na místodržitelství ke schválení. Činnost však byla zahájena ihned. Nečekalo se na úmyslně protahované vyjádření rakouských úřadů. Ty s oprávněnými obavami sledovaly rychle narůstající vlastenecké hnutí. Díky přednostovi politického referátu při votickém okresním úřadě Josefu Wížďálkovi, pozdějšímu okresnímu hejtmanovi v Sedlčanech, byla tato činnost trpěna. Dr. Wíždálek byl členem spolku a později - to už se psal Vížďálek - byl jmenován čestným členem "Kaplíře", prvním čestným členem vůbec.
Zpěvácký spolek přijal heslo: "K slávě Boha - blahu vlasti." Jako znak měl stříbrnou lyru v červenému poli. Měl také prapor, věnovaný majitelem panství v Neustupově V. Rombaldem. Prapor byl později uložen v městském muzeu. Po zrušení muzea v padesátých letech byly některé části sbírek včetně praporu nešetrně uloženy ve vlhkém sklepě tehdejšího Domu osvěty. Zde prapor zplesnivěl a rozpadl se.
První výbor tvořili votičtí občané: František Hochman - předseda, Alois Hatlák - sbormistr, Václav Jindřich - jednatel a Jan Preis - pokladník. Notový materiál si vypůjčovali z Prahy a učitel Jindřich nejdříve opisoval partitury a ty pak zase rozepisoval do jednotlivých hlasů. Archiv "Kaplíře" obsahoval až do posledních let mnoho sborových i orchestrálních skladeb psaných rukou Václava Jindřicha.
Z dochovaných dokladů je také známo i první hlasové obsazeni "Kaplíře":
Sbormistr: Alois Hatlák
Tenoristé: Fr. Hochman, Vojtěch Plojhar, Fr. Havlík, E. Písařík, J. Wanner.
Basisté: V. Jindřich, A. Kukla, Em. Vrzal, J. Hobzík, V. Horák, J. Preis.
Sbor tehdy měl 12 členů. Místnost ke zkouškám propůjčoval ve staré budově hostince Modrá Hvězda Fr. Havlík. Budova je za nynějším hotelem Modrá Hvězda v Kaplířově ulici.
Hned po nacvičení několika sborů byly pořádány besedy pro úzký okruh pozvaných. Hrála se i smyčcová kvarteta. První písemná upomínka na tuto činnost je datována 19. února 1862. Je to ručně psaný pamětní lístek ze sousedské zábavy, který každý účastník dostal v upomínku. Je na něm také napsána dnes již dávno zapomenutá vlastenecká píseň "Tážete se, proč jsem Slovan?"
Besedy byly zpočátku pořádány v Modré Hvězdě, později v letním sále hostince U města Hamburku. Sál měl pouze tři stěny, na východní stranu byl zcela otevřen. Když byl hostinec zrušen a z Hamburku se stala zemědělská usedlost v majetku pana Rosola, změnil se sál ve velikou kolnu na povozy a stroje. Kolna stávala hned pod vozovkou nynější Pražské ulice a byla zbořena až po roce 1970. Stará jednoposchoďová budova, která dnes stojí v blízkosti ředitelství Státního statku, sloužila původně jako onen známý hostinec U města Hamburku. V l. poschodí na východní straně byl před rokem 1860 jediný taneční sál ve Voticích.
V letním sále byla 2. srpna 1862 pořádána beseda, při které poprvé ve Voticích účinkoval velký smyčcový orchestr. Na vyvýšeném podiu byly rozestaveny pulty pro muzikanty, ostatek sálu byl vyplněn sedadly.
Již v roce 1864 zúčastnil se "Kaplíř" sjezdu zpěváckých spolků v Praze. V roce 1868 byl jeho předsedou starosta okresu Fr. Macháček a činných členů už bylo 22. Po zřízení dalších tříd na votické škole přibyli i další učitelé - zpěváci a muzikanti.
V roce 1870 byly schváleny a tiskem vydány nové stanovy. V té době už měl spolek najatu vlastní místnost v domě M. Stuchla čp. 182 (vedle školy). Zde také stála pýcha spolku - vlastní klavír.
Do roku 1866 se vystřídali sbormistři: A. Hatlák, V. Jindřich, M. Hrubý, K. Hruška a K. Pich.
Když kalendář oznamoval rok 1885, objevily se první snahy o sloučení s divadelními ochotníky. Dohody ale bylo dosaženo až 24. ledna 1886. Byly přijaty nové stanovy sloučených spolků. Jméno spolku nyní bylo až do jeho zániku Pěvecko-ochotnická jednota Kašpar Kaplíř ze Sulevic. Z názvu se později obvykle vynechávala slova "Kašpar" a "ze Sulevic".
V pamětní knize "Kaplíře" je uložena pozvánka na besedu v sále hostince pana Horáka (dnes zbořený hostinec u Zoulů proti Hamburku) ze dne 19. února 1865. Na programu čteme již jména významných skladatelů, jako K. Bendl, P. Křížkovský, C. M. Weber, Fr. Schubert. Úplně dole je zajímavá poznámka: "Vstupné 1 zlatý 20 krejcarů, údové zpěváckého spolku 80 krejcarů."
S přibývajícími léty přibývají i jména dalších skladatelů: Smetana, Dvořák, Vendler, Bach, Bellini, Donizetti, Verdi, Wagner a další. Z členů "Kaplíře" se vytváří vynikající chrámový sbor i orchestr.
V lednu 1880 byl jednomyslně zvolen čestným členem spolku Bedřich Smetana. Jeho poděkování, k němuž byl přiložen i krátký smíšený sbor (dnes již dávno nezvěstný), uvádím doslovně:
Slavnému výboru zpěváckého spolku Kaplíř ve Voticích!
Račtež přijmouti nejvroucnější diky za jmenování mne čestným členem zpěváckého spolku Kaplíř ve Voticích, a zároveň ujišťování, že si takové cti jak náleží vážiti umím.
S veškerou úctou
Bedřich Smetana
Jabkenice 14. ledna 1880.
Dlouholetá pěvecká příprava přinesla své ovoce. 23. ledna 1897 pořádá "Kaplíř" Smetanův večer. Votické obecenstvo tehdy poprvé uslyšelo arie, dueta i sbory ze Smetanových oper. Od tohoto koncertu byl už jen krůček k nápadu provést celou Smetanovu Prodanou nevěstu. Její představeni se uskutečnilo 24. května 1906 v sále hotelu Filípek. Opera byla provedena koncertně, to znamená bez kostýmů a jevištního projevu, protože Votice tehdy ještě neměly vyhovující sál a jeviště.
V roce 1924 pořádal "Kaplíř" oslavy stého výročí narození svého čestného Člena Bedřicha Smetany. Ve dvou koncertech (30. března a 21. června) zazněla i nádherná kantáta pro sbor a orchestr Česká píseň a celá řada Smetanových skladeb. O šíři repertoáru "Kaplíře" svědčí doklady z obou. koncertů. Podle nich zjišťujeme, že programy koncertů byly zcela odlišné. Rok 1924 je také dokladem úžasné pracovní intenzity. Kromě dvou již zmíněných koncertů provedl "Kaplíř" 14. prosince 1924 ještě Blodkovu operu V studni. Představení byl tehdy přítomen hudební skladatel Anatol Provazník a podle vyprávění svědků nešetřil pochvalou. V té době byl již sbormistrem a dirigentem "Kaplíře" ředitel měšťanské školy František Pavlovský.
Už v roce 1913 daval "Kaplíř" operu Ant. Valenty Mělnického "Symfonie aneb Kouzelná hlína". Bylo to zřejmě dílko, které brzy po svém vzniku zase v tichosti zaniklo. Přesto se však dávalo dvakrát:16. února a "na všeobecnou žádost" ještě 23. února 1913.
Velký divácký úspěch sklidila opereta votických učitelů a výborných muzikantů Fr. Pavlovského a Ant. Schwarzingera Psaníčko, dávaná 22., 23., 25. a 30. března 1919.
Velice obsáhlou činnost umožňovala široká členská zák1adna - až 90 členů, z nichž byl sestaven mužský, žensky a smíšený sbor a orchestr. Ten byl ještě doplňován muzikanty z okolí, kteří obětavě chodili na večerní zkoušky až z Neustupova nebo Jankova. Například hráč na kontrabas V. Svoboda, hostinský na Hostišově, za krásného počasí i nepohody vláčel svůj objemný hudební nástroj pravidelně dvakrát týdně na zkoušky, bezplatně, jen z pouhého muzikantského nadšení. Mnoho členů zpívalo v "Kaplíři" po celý svůj život.
Spolek pořádal koncerty, pěvecko - hudební večírky, divadla (činohry i operety), účinkoval i na sjezdech Pěvecké obce československé. Zpíval v Praze, Táboře, Soběslavi, Týně nad Vltavou, Benešově a Sedlčanech.
Nebývalého úspěchu dosáhly operety Dítě cirku od E. Eyslera a Ascherův Taneček panny Márinky. Obě operety byly provedeny v roce 1933 (v dubnu a červenci). Je to další doklad velmi intenzívní práce a schopností spolku.
Oslavy 75letého trvání spolku v roce 1937 byly největším podnikem, jaký kdy "Kaplíř" pořádal. Zúčastnilo se jich 7 pěveckých sborů dospělých a 3 dětské. V závěru slavnostního koncertu vystoupil 348členný smíšený sbor ve skladbách Bedřicha Smetany, J. B. Foerstera a K. Bendla. Oslavy se staly slavností celého města.
Zcela výjimečný úspěch na tomto festivalu měl dětský sbor měšťanské školy ve Voticích. Čítal 150 členů a řadu let byl důstojným partnerem dospělých. Oba sbory - dětský i dospělý - vedl sbormistr Fr. Pavlovský, který řídil "Kaplíř" celých 32 let až do skončeni činnosti v roce 1951.
Dětský sbor podobně jako "Kaplíř" koncertoval v různých městech, ale v menším obsazení. V plném počtu vystupoval pouze ve Voticích, kde se pro jeho vystoupení muselo zvlášť upravovat jeviště. Pro mimořádný repertoár (vlastní netradiční úpravy a skladby svého sbormistra) a pro strhující přednes byl velmi oblíben. Přišlo i pozvání do Československého rozhlasu. Zájezd do Prahy se však neuskutečnil, protože přepravit 150 dětí by byla v tehdejší době velmi obtížná a zodpovědná akce.
Ještě v roce 1937 provedl "Kaplíř" na výborné úrovni Nedbalovu Polskou krev. Bylo to snad nejdokonalejší představení v celé historii spolku. Byla to ale také labutí píseň Pěvecko - ochotnické jednoty Kaplíř, která po celých 75 let byla nositelkou, kultury ve Voticích a širokém okolí.
Brzy potom politické události utlumily činnost nejen "Kaplíře" a 9. června 1942 po atentátu na Heydricha přichází definitivní zákaz veškeré spolkové činnosti. Po válce se nepodařilo rozvinout práci "Kaplíře" do původní šíře a bohatosti.
Poslední samostatný koncert uspořádali "kaplířovci" 28. května 1948. Pak ještě vystupovali několikrát při různých příležitostech, hlavně na pohřbech svých členů.
V roce 1950 vychází vyhláška, podle níž všechny spolky mají pokračovat ve své činnosti pouze pod závodním výborem některého podniku. V té době jediným podnikem ve Voticích bylo Hospodářské a výkupní družstvo. Ani jedna z obou stran však neměla na tomto spojení zájem, a tak spolek ukončil svou činnost.
Přesně po 90 letech - 17. června 1952 - se odehrává poslední akt v životě "Kaplíře". Místní osvětová beseda ve Voticích přejímá spolkový inventář: 357 inventárních čísel sborů, písní i orchestrálních skladeb. Předávala Matylda Pavlovská - jednatelka "Kaplíře", přejímal Otakar Stibor - jednatel Osvětové besedy.
V polovině padesátých let zakládá Fr. Pavlovský se svou manželkou ženský sbor pod hlavičkou podniku, který sdružoval ženy šijící doma různé výrobky. Sešly se v něm opět všechny bývalé členky "Kaplíře". Sbor zase úspěšně vystupuje, ale v roce 1959 končí svou práci a 81letý sbormistr Fr. Pavlovský odchází do ústraní.
Sbormistři, kteří se podíleli na umělecké činnosti zpěváckého spolku "Kaplíř":
1862-1888: Ant. Hatlák, učitel, V. Jindřich, učitel, K. Pich, učitel, E. Hrubý
1888-1911: K. Hruška, ředitel školy 1911-1912: Fr. Preis, ředitel záložny
1912-1922: Ant. Schwarzinger, učitel, Fr. Pavlovský, učitel 1920-1952: Fr. Pavlovsky, ředitel školy, krátce zaskočili Josef Bejšovec, školní inspektor, Jan Kadlec, učitel, P. Pavlovský, učitel (řídil poslední koncert)
Věrnost členů svému spolků byla až neuvěřitelná. Například Fr. Preis byl členem "Kaplíře" plných 74 let.
O umělecké úrovni spolku se velmi uznale vyjadřovaly i přední osobnosti naší hudby: Anatol Provazník, Josef Suk, Ot. Ostrčil, Jindřich Jindřich a první režisér Smetanových oper Edmund Chvalkovský. Ten si dokonce pozval do Soběslavi Fr. Pavlovského - soběslavského rodáka - k nastudování amatérského provedení Blodkovy opery V studni, která se tam dávala v režii E. Chvalovského. Také Lidunka byla v Soběslavi votická: M. Pavlovská.
Kolik lásky k hudbě, kolik nadšení a obětavosti musely v sobě mít celé ty řady kaplířovců!
