Na prahu svobody
Nadešel slavný 28. říjen 1918. Bylo pondělí. Hned odpoledne oznámil telegraficky do Votic člen Národního výboru československého dr. Zahradník, že byla prohlášena Československá republika. Ve městech se ustavily místní národní výbory, které přejaly zodpovědnost za pořádek a správu. Četnictvo mlčky přihlíželo. Na všech domech byly vyvěšeny prapory v červeno-bílých barvách. Poprvé všichni občané bez vyzvání okrašlovali své domy. Všude radost, jásot a zpěv. Studenti se Sokoly přinesli žebříky a s budov rakouských úřadů strhávali rakouské orly a dvojjazyčné nápisy. Občané po všech těchto symbolech nesvobody šlapali. Deputace studentů navštívila školu a vyžádala si obrazy bývalých císařů. Ty pak byly z rámů vytrhány a za městem za zpěvu a jásotu spáleny. Večer procházel městem mohutný průvod spolků, občanstva a děti s hudbou a prapory. Před radnicí vyslechly jásající davy několik projevů o znovuzískané samostatnosti. Po létech zazněly kouzelné zvuky české národní hymny "Kde domov můj" a písně "Hej, Slované". Lidé je zpívali s obrovským nadšením a znovu a znovu je opakovali. Všechna okna v celém městě byla slavnostně osvětlena. Sokol prohlásil, že se ujímá národní povinnosti a že bude ve městě udržovat pořádek místo četnictva. Sokolové pak konali ve městě hlídky ve dne v noci.
V těchto nezapomenutelných dnech byl starostou okresu JUDr. Bedřich Lorman a starostou města Fr. Preis, ředitel První občanské záložny. Vůdcem studentů byl syn zdejšího sládka, pozdější soudní rada v Táboře dr. Josef Bouček († 1985).
Dne 21. prosince 1918 se vlakem vracel do vlasti první prezident ČSR T. G. Masaryk. Protože jeho vlak projížděl naším nádražím, sešli se zde četní obyvatelé města, zástupci úřadů a města, spolky, učitelé se svými žáky. Vlak pana prezidenta se skládal ze dvou salonních vozů, ověnčených věnci, chvojím a praporky. Projížděl stanicí velmi zvolna a pan prezident zdravil z okna jásající lid.
Těsně před válkou se stal poslancem za okresy Votice, Sedlčany a Sedlec dr. Bohdan Zahradník. Byl to pokrokový kněz v řádu premonstrátském. Vymohl železniční zastávky v Horním Borku (Ješeticích) a v Tomicích. Chtěl zavést z Benešova do Votic ještě druhou kolej. Proto byly trať i mosty až k Voticům rozšířeny. Po válce se stal prvním ministrem železnic.
Na začátku roku 1920 byla založena v Praze církev československá, ve Voticích 8. prosince 1920. Na ten den byl;a svolána do sálu Filípkova hotelu veřejná schůze, na které promluvil o československé církvi Petr Gájdík, vrchní zemský účetní rada z Tábora. Vedoucími celého jednání byli okresní starosta Jan Škvor, MUDr. V. Zapský, starosta města Fr. Budil a Václav Zoul, správce Okresní nemocenské pokladny. Mezi lidmi se rozhlásilo, že k nové církvi přistoupí i kvardián zdejšího kláštera Antonín Regál. P schůzi u Filípků se odebrali její účastníci ke klášteru protože vzniklo podezření, že kvardián je v klášteře držen násilím. Ten však z okna kláštera toto podezření vyvrátil, ale zároveň potvrdil, že hodlá vstoupit do nové církve. Když odevzdal vedení kláštera františkánu Jeronýmu Husákovi, opustil klášter a stal se prvním farářem československé církve ve Voticích. Bohoslužby se konaly ve školní tělocvičně až do r. 1925. Potom náboženská obec koupila od Emanuela Macešky díl jeho ovocné školky pro stavbu Husova sboru. Základní kámen byl položen 2. května 1925 a na den sv. Václava téhož roku (28. září) byl Husův sbor slavnostně otevřen. Slavnosti se zúčastnil i spisovatel Jan Herben a mnoho hostů. Městem šel průvod s prapory a hudbou k radnici, kde z ozdobené tribuny měl slavnostní projev poslanec Prášek, předseda diecézní rady. U Husova sboru promluvil patriarcha dr. K. Farský. Předal klíče předsedovi rady starších a ten pak faráři Regálovi. První mši měl patriarcha, kázání janovický rodák, československý farář Hlaváček z Křivoklátu.
