První světová válka
Na začátku I. světové války se stal majitelem velkostatku továrník na uzenářské zboží Emanuel Maceška. Bylo to 29. ledna 1915. K velkostatku tehdy patřil votický dvůr s lihovarem, pivovarem, vápenkou a pilou v Opalí, poplužní dvory na Javoře, Hostišově a Beztahově. Maceška koupil velkostatek za 850 000 K. Maceškovi předkové pocházeli pravděpodobně z rytířského rodu, z něhož se r. 1440 připomíná Ctibor Maceška z Peclínova (Sedláček: Hrady a zámky, XV.,128).
Nový majitel musel také převzít povinnost vydržovat votický klášter. Správa velkostatku měla odvádět klášteru tyto roční dávky: 3260 kg žita, 1505 kg ječmene, 616 kg hrachu, 224 kg soli, 152 kg másla, 21 kg loje, 200 kg ryb, 51 kg vlny, 41 hl piva, 141 1 vína, za 52 Kč masa a koření, za 25 Kč nití, za 3 Kč svíček a 180 plnometrů dřeva. Mimo to měl udržovat a opravovat budovy. Na nadace bohoslovců a paní a dívek měl dostávat ročně 3200 Kč. Jen pro ilustraci uvádím, že v r. 1927 vykazovaly fundační účty na režii kláštera 14 500,39 Kč, bez oprav a ostatních vydání.
Válka tíživě dolehla na celý kraj. Votický Bergrův mlýn byl jediným mlýnem, který směl mlít obilí pro celý votický kraj. Všude se konaly rekvizice po1ních plodin. Později i rekvizice zvonů. Ve Voticích byla provedena rekvizice zvonů dvakrát: 23. listopadu 19I6 byly vzaty z farního kostela Václav (642 kg), Jan Nepomucký (17,3 kg) sanktusník (14 kg) a zvonek z kaple sv. Vojtěcha - (16 kg) - byl v ten čas na faře. Téhož dne byl vzat zvon z Martinic a druhý den z Olbramovic. - 21. listopadu 1917 z farního kostela Vojtěch (327 kg), jeden z kláštera (80 kg), z Olbramovic a z Martinic. Stejný osud stihl i zvonek, který visel na chodbě školy. Kromě zvonů byly z domácností zrekvírovány všechny měděné, mosazné a cínové věci. Došlo i na měděné dráty od hromosvodů a cínové píšťaly varhan. Ty byly odebrány ze všech kostelů Voticka z principálového rejstříku r.1918.
Začala perzekuce lidu a některých složek - hlavně Sokola. Votická jednota schovala všechny své knihy, které byly vládou prohlášeny za závadné. Brzy nato velitel četnické stanice vykonal prohlídku knihovny a zabavil spis K. Tůmy "Apoštol svobody". Písně "Kde domov můj" a "Hej, Slované" nesměly být zpívány, schůze i přednášky zakázány. Jakýkoliv vlastenecký projev byl považován za vlastizradu. A přece se ve Voticích ustavil sbor vlastenců, který soustředil uvědomělé starosty obcí i některé občany v národní korporaci. Ta pak vybírala pro vlastenecké účely národní daň. Stalo se to na popud tehdejšího říšského poslance Bohdana Izidora Zahradníka. Předsedou byl okresní starosta dr. Bedřich Lorman. Když se úřady o tom dověděly, vyslaly četníky, aby peníze a všechen inventář zabavili. Funkcionáři však peníze i doklady včas uklidili.
V r. 1918 před samým koncem války zasáhla Votice "španělská chřipka". Lidé náhle onemocněli rýmou, kašlem a horečkou, která způsobila zánět mozkových blan nebo zánět plic a v několika hodinách umírali. Nemoc u nás nejvíce řádila v říjnu. Někdy byly i 3 pohřby denně.
