Votická vzpoura
Pro odvádění peří si našel hrabě celkem nepatrnou záminku. Za předešlého majitele žila ve Voticích jistá zchudlá příbuzná hraběte Adama se svými dcerami. Lidé jí říkali hraběnka. Byla k poddaným velice vlídná a ráda se s nimi stýkala. Navštěvovala je i zvala selky k sobě. Ty byly v panském domě vždy pohoštěny. Za pohoštění jí přinášely drané peří i husí prach, prý do výbavy jejím dcerám. Hraběnka si všechny dary pečlivě zaznamenávala: množství, jméno dárce, dokonce i osadu a číslo. Po čase přestaly selky peří i prach nosit (r. 1811). Hrabě Vratislav však ony záznamy našel a nařídil, že se peří i prach musí i nadále odvádět, a to z každého domu 4 loty husího prachu a 16 lotů draného peří. Z dobrovolných darů tak vznikla robotní povinnost. To si ovšem lidé nedali líbit. Všichni odepřeli dávky a hájili se tím, že peří dávali hraběnce z lásky a dobrovolně. Hrabě žaloval a zemský soud v Praze 24. prosince 1825 potvrdil požadavek hraběte a odsoudil poddané, že musí od r.1811 všechny zadržené dávky peří a prachu do 14 dnů odvést. Rozsudek přečetl vrchní svolaným rychtářům německy a pak jej lámanou češtinou přeložil. Úřední nařízení doručili do jednotlivých vsí poslové. Nastaly exekuce a konečně bylo na pomoc povoláno vojsko. Mnoho sousedů bylo zatčeno. Jiní se však shlukli a chtěli je osvobodit. Mezi lidem to vřelo a nespokojenost vzrůstala. Konečně 8. října 1836 se vzbouřili poddaní ve všech obcích. Přišli do Votic v noci i se svými ženami a čeledí, ozbrojeni holemi, kosami, klacky a kamením a dobývali se do žaláře aby osvobodili zatčené. Zvony zvonily na poplach, rozhořčený lid se nebál ani vojáků, kteří s nasazenými bodáky jej vyháněli ze dvora i z prostranství před kostelem. 10. listopadu přijel sem krajský Havle z Berouna se třemi prapory pěšáků. Část vojáků byla také na koních. Havle vyhlásil ve Voticích stanné právo. Po městě i po okolních osadách denně procházely vojenské hlídky. Dva dny nato - v neděli - bylo přikázáno farářům na panství, aby lidem důtklivě připomněli čtvrté Boží přikázání a zdůraznili poslušnost poddaných k vrchnosti "Bohem jim dané".
Když byla vzpoura utlumena a nespokojení pozavíráni, přijeli do Votic komisaři od pražského hrdelního soudu (19. listopadu), rada Komárek a aktuár Záruba, kteří po 3 týdny vyslýchali provinilce. Několik lidí bylo potom odvedeno do Prahy a mnoho z nich na měsíce i dlouhá léta odsouzeno, jiní utrpěli velké ztráty na majetku. Všichni však museli odvádět peří i prach. Teprve r. 1851 vykoupili se penězi od této robotní povinnosti (3 roky po zrušení roboty!)
Hrabě Vratislav z Mitrovic žil bez ohledu na nenávist lidu klidně. Jeho sličná a vzdělaná manželka Antonie ze Šterndalu však příliš šťastná nebyla a později se pominula rozumem.
