Založení kaple sv. Vojtěcha
Toho r.1680, kdy byl založen Karlov, řádil po celých Čechách mor. Zahynulo více než sto tisíc lidí. Votice byly ušetřeny, protože hrabě včas zamezil všechen styk okolních vesnic s městem. Snad tehdy nebo nějaký rok dříve nebo později, vystavěl hrabě Ferdinand František z Vrtby na vrchu Větrově kapli sv. Vojtěcha. Tu se pak každoročně konaly - a dosud konají - svatovojtěšské poutě. K nim se scházelo mnoho lidí a několik procesí s hudbou. Výborná voda ve studánce nedaleko kaple byla brzy mezi lidem vyhlášena za léčivou, ba zázračnou. U studánky byla r. 1933 zásluhou votického faráře Petra Kurze vystavěna šestihranná kaplička. V místech nynější kaple se zdržoval od dávných dob poustevník, který měl svou poustevnu ve skalách na západní straně vrchu. Nejvýše stál dřevěný kříž, k němuž vedly ve skále vytesané schody. Před r. 1680 tu žil poustevník Tomáš Budínský. Nosil dlouhý vous až na prsa, chodil prý i v zimě bos a požíval u všeho lidu velké vážnosti. Když tu dal hrabě vystavět kapli, byla poustevna zvaná "V Emauzích" zrušena a Budínský se přestěhoval s dovolením hraběte do Votic. Votičtí mu dali z lásky pozemek, na němž si vystavěl domek. Stál pod domem čp. 61 v Javorské ulici. Poustevník se oženil a měl 5 dětí. Domek vyhořel r.1693 a hrabě prodal spáleniště za 33 kap grošů Matěji Krásovi.
Pod kaplí na Větrově stojí stranou kamenný stůl. Je to žulová deska, po stranách žlábkem zdobená. Spočívá na 4 hranolových sloupcích. Snad pochází od Budínského nebo byl vytesán po vystavění kaple a sloužil nejspíše za kazatelnu. Že by pocházel z dob husitských, jak se někteří domnívají, nezakládá se na pravdě.
V r. 1681 se rozhněval hrabě na klášterní kněze. Poznáváme to z jeho dopisů zaslaných jednak zámeckému hejtmanovi, jednak samému kvardiánovi. Pro památku uvádíme ony tři dopisy doslova i s chybami:
I. dopis:
Hejtmane panství mého Votického Jene Meussnere! Řekněte primasovi, že já tomu dokonce nechci, aby Františkáni kláštera Votického, jako se předešle stalo, ven po domech se tlouci a choditi měli, a to tímto zapovídám: Primas ať to ihned sousedům Votickým ohlásí, aby věděli, jak se spravovati a nepříležitosti se vystříhati. Potřebuje-li který soused co, ať jde k nim do kláštera a žádost svou oznámí, neb jim klášterským nesluší nýbrž toliko jenom farářům domy visitirovati a po domech choditi. Pana pátera Kvardiána že žádám: aby páterům i fráterům oznámil a jim do domů sousedův choditi nedal a nedopouštěl; bude-li který soused co potřebovat, že dobře do kláštera přijde a to oznámí.
Za druhé: řekněte panu páterovi Kvardiánovi u přítomnosti primasa, jakožto otce jejich duchovního, že se ta jedna kopa peněz týhodně více jim za maso in specie dávat nebude, nýbrž místo peněz maso in natura, kterýžto maso oni od Silvičky nebo ad Kříže aneb od kteréhokoliv řezníka bráti moci budou, však dřív se mně zpráva dáti toho musí, od kterýho ho bráti chtíti budou, tak abych věděti mohl, jak to dále zaopatřiti, nebo mně snáze nežli hotový dáti přijde.
Za třetí: Že pana pátera Kvardiána žádám, aby ten sínec před fortnou rozbourati a pryč shoditi dal, a to v témže dni. Nestane-li se, tehdy já potom sám rozbourat a rozhodit dám, nebo když fundator moc má dle libosti co stavěti dáti, také dle libosti co se mu nelíbí rozbourati dáti může. Vedle čehož budete vědět, jak se zachovati máte.
Dáno v zámku Janovském 23. Augusti 1681.
Ferdinand Fr. z Vrtby
P. S. Pálený (kořalka) se více páterovi Ottovi dávat nebude.
II. dopis:
Dvojctihodný pane páter Kvardiáne!
Panu páteru se pěkně poroučím a oznamuji, že poněvadž vedle statut jejich žádného pátera a fundatora nechat nechtí, správcům mým panství mého Votického zapovídám a oni consequenter poddaným mým zapovídat mají, aby pánům páterům kočárů a koní, bez kterýchžto zachovajíce se, taky ovšem vedle jejich statut pěšky choditi museti budou, nepučovali.
Za druhé: Poněvadž fundatorům sloužiti nemohou, až se poníží, tož zapovídám: aby žádný z poddaných mých taky pánům páterům v ničem nesloužili; neb co za jednou ustanovuji a poroučím, to konečně nezruším, což pan páter Kvardián panu páteru provinciálu aneb komukoliv se líbí, přednésti mocti bude. Neb více jsou páni patres nám fundatorům povinni sloužiti, než poddaní jim, a duchovní otec též má poručeno sobě jim více nesloužit a resignirovat. - To pivo přebraný nedarujíce já jim ho, a přijímajíce oni invito domino totižto za ty leta, co Janovice a Olbramovice držím, zase zpátkem nahrazovat a jim se porážet bude. S tím zavírám a se poručujíc panu páteru ostávám pana pátera hotový služebník, přítel a fundator.
Ferdinand Fr. hrabě z Vrtby
Z Janovic 13. Septembris 1681
P. S. Kdo nechce od sebe, ať nechce k sobě. Páni patres nám fundatorům a my jim sloužiti společně nechcem; kdo dřív bez druhého bejti mocti bude, uhlídáme.
III. dopis:
Důchodní! Tímto vám poroučím: poněvadž bez vědomí a vůle neb poručení mého a bez přítomnosti nařízení mého neb kterýho správce pan páter Kvardián a consequenter páni patres Františkáni s tím kamenem neb erbem nad kryptou naší se pokusili hejbat a takový zvedat, vědouce, že jsem já nerci-li fundator jak jinší, ale i dskyma cedulema učiněn exekutor fundation: kterýžto kámen tak pěknej a dobře dělanej skrze nerozšafnost k zlámání přišel, tehdy počnouce od sv. Jiří nejmenší věc, co se jmenovat může od fundací přicházejících věcí pánům páterům Františkánům nevydáte, nýbrž to vše se zadržovat tak dlouho bude, až já stran toho kamene předně upokojen, a že bez mého vědomí a poručení učinili, satisfakci míti budu. Nebo pan páter Kvardián není pánem kláštera ani kostela, jen je administrator; fundator může stavět a spravovat dle libosti své, a ne pan páter Kvardián. Tohoto mýho poručení vejpis pošlete panu páteru Kvardiánovi pro jeho derekci, a vy jináče proti poručení mému žádnému k zalíbení nečiňte: nebo stran tak velký škody zbůhdarma, nevšímáním mně sobě, páni patres sami jsou tím vini. Však vždycky všechno, co by se jim dávat mělo, se pěkně zadrží; když já upokojen budu, aby se jim hned to vydat mohlo. Ten kámen stál nejméně 300 zlatých.
Actum Janovic 9. Martii 1709
Ferdinand František hrabě z Vrtby.
P. S. Poroučím vám to časně, tak abyste nemohl mít z nevědomosti vejmluvu. (Z pamětní knihy votického kláštera).
Tato nevůle mezi klášterem a vrchností se projevovala i v pozdějších dobách.
