Votická spravedlnost
Votice, jako každé jiné větši panství, měly svou šibenici, či jak se tehdy říkalo "spravedlnost". Stávala na západním hřbetu Polského vrchu, kde je teď zdaleka vidět osamělý javor. Šibenicí tehdy trestávali vraha nebo lupiče, ale často i lidi, kteří si chytli panského zajíce nebo z panského rybníka nějakou rybu a z potoka trochu raků. Soudili sice městští konšelé s purkmistrem, ale rozhodovala vůle vrchnosti. Udání panských úředníků musel městský soud respektovat. Při výslechu býval souzený všelijak mučen, aby se přiznal. Když ho vrchnost náhodou výjimečně propustila, vypálili mu žhavým železem znamení, uřízli mu ucho nebo ho vymrskali metlami z obce. Oběšence nechávali dlouho viset na šibenici a potom ho pod ní zakopali. Ještě v prvních letech 19. století se nacházely pod šibenicí kosti.
Na votické spravedlnosti byl 2. května 1676 oběšen Jakub Lesák. V noci po popravě vylezl na šibenici myslivec Jan Mráz, poddaný pána Hruševského na Skrýšově a Vyšatolech, a s ním ještě Pavel Šach, Tomáš a Jan Dotýkaný a Havel Hurban. Uřízli oběšenci kus oprátky od krku a rukou, též kus košile k rozličným čarám, a vylámali mu z úst zuby, které chtěl myslivec zasadit do pažby své ručnice, aby se prý při střelbě nechybil. Myslivec byl chycen a za svůj čin k smrti odsouzen. Apelační soud v Praze mu změnil trest na přímluvu jeho pána na dvouleté vězení. Co se stalo s jeho pomocníky, nevíme.
Často bývalo trestáno na hrdle i jen za pouhé nařčení soudců z nesprávnosti. 5. listopadu 1624 popravili jistého občana pro krádež ryb a raků. Soud vykonali konšelé s purkmistrem Janem Paseckým. V zástupu lidí, vracejících se po popravě do města, byl též Jan Hruška ze vsi Jiřína, poddaný pan Hradeckého. Prohodil "o chybné spravedlnosti" votických konšelů jen několik slov a byl oběšen (ze zemského archivu).
Ještě je nutno se zmínit o tajemném oznamování smrti některého z Vrtbů, jak je o tom psáno v pamětní knize kláštera. Dělo se to prý náhlým nevysvětlitelným úderem na zvon ve věži. Tak před úmrtím Sezimovým začal se prý zvon najednou pohybovat a zněl sedmerým úderem, ačkoliv nikdo nezvonil. Dne 13. července 1676 viděl prý fráter Jan B. Breitenberger po večerních modlitbách na kruchtě neznámého starce oblečeného ve františkánském rouše, jak hrál na varhany "Ave Maria". Hned nato zemřel Antonín František, druhorozený syn hraběte z Vrtby.
