Rod Kaplířů ze Sulevic
Votice koupila Johanka Hrzanová ze Sulevic a na Vidími, ale již r.1604 je prodala Evě, rozené Radimské ze S1avkova, manželce Kašpara Kaplíře ze Sulevic a na Neustupově a Miličíně. Ta potvrdila rok nato se svým manželem všechny městské výsady. Je zajímavé, že při koupi Votic půjčili purkmistr a konšelé z obecního důchodu "k potřebě paní Evy 400 kop hotově vysázených v samých dobrých zlatých a stříbrných penězích a snažně ji žádali, aby Johance Hrzanové zadržela 200 kop, jež městu zbytečně a svévolně na škodách způsobila".
Eva i Kašpar Kaplíř byli evangelíci, jako všechno tehdejší obyvatelstvo Votic. Když totiž bylo bratrství ve městě po r. 1580 na čas potlačeno, zůstalo tu mnoho bratří tajných a ostatní Votičtí stali se vyznavači víry evangelické (protestantské či frankfurtské nebo luteránské). Již r. 1584 vyskytuje se zmínka o knězi frankfurtském ve Voticích, ale jeho jméno se neuvádí. V době, kdy Eva s Kašparem převzali Votice, byl tu luteránským knězem Tobiáš Smichaeus (Smíchovský), jinak zvaný Libocký z Turnova, muž učený, který sepsal knihu "O večeři Páně". Byla vytištěna v Drážďanech r.1606 nákladem Kašpara Kaplíře, jemuž ji autor věnoval. Nalézá se v Strahovské knihovně a je v ní vlastnoruční Kaplířův zápis:
"Tuto knížku sepsal a vydal dvojctihodný kněz Tobiáš Smichaeus, jinak Libocký, správce církve v ten čas ve Voticích a nyní na Kamenici, a připsal ji mně, Kašparovi Kaplíři ze Sulevic, J. M. C. radovi, ale impressor (tiskař) ztratil předmluvu jméno téhož kněze Tobiáše. Jest vytištěna na můj náklad téhož léta 1606 nahoře dotčeného".
Na začátku 17. století připomíná se ve Voticích farář Martin Kalinus Litoměřický. Prodal r. 1606 svému švagru Janu Tyčkovi dům na Karlově v Benešově, po něm zvaný Tyčkovský. - 1610-1616 tu působil farář Václav Hlušínský a po něm Adam Felix Hrobský do r. 1623.
Eva Kaplířová napsala r. 1616 čtyři měsíce po smrti svého syna Albrechta Kaplíře poslední vůli. Je velice dlouhá a prodchnutá zbožností i neobyčejnou péčí o pozůstalé. Všechno jmění odkázala svým vnukům po zemřelém Albrechtovi - Zdeňkovi a Oldřichovi - tím způsobem, aby na statcích hospodařil její muž, Kašpar Kaplíř v plné moci až do své smrti. Votickému kostelu odkázala 400 kop míšeňských, jež si r. 1604 ze záduší vypůjčila, a ještě 600 kop míšenských pro zvelebení cti a chvály Boží a téhož chrámu Božího, z čehož jedna polovina úroků měla se vydávat faráři pro lepší jeho vychování (výživu) a druhá na opravu kostela.
Dne 27. března Eva Kaplířová zemřela a byla pochována v neustupovském kostele. Brzy po její smrti prodal Kašpar Kaplíř Votice svému příbuznému Pavlovi Osterskému Kaplíři ze Sulevic, aby dostal svých 15 tisíc kop míšeňských, jež měl na statku zapsány. A již po dvou měsících bylo známé povstání českých pánů proti králi Ferdinandovi, jehož se 86letý Kašpar Kaplíř i Pavel Osterský zúčastnili. Pavel pomáhal při vyhazování Jaroslava Martinice z okna královského hradu. Kašpar zastupoval v direktoriu 30 direktorů stav rytířský a stal se po zvolení krále Bedřicha Falckého nejvyšším písařem zemským, Pavel nejvyšším "kvartýrmistrem" nad 1600 pěchoty stavovského vojska.
