Noví majitelé - Šternberkové
Jan ze Šternberka hospodařil ve Voticích sotva 4 roky - zemřel 1578. Zanechal vdovu Anežku, rozenou Bořkovcovou ze Šebířova. Ta spravovala statek i jménem nezletilých dětí až do své smrti. Mezi věcmi, které po sobě zanechala na Javoře, se jmenuje: "krav 12 (třinácté užíval ovčák ), ovec 332, slepic pitomých 30, jalového hovězího dobytka několikero, másla 8 věder a sýrů 60" (Sedláček: Hrady, XV, 242 ).
Po matce zdědil Votice syn Adam, a když zemřel, převzala je jeho sestra Alžběta z Kunovic. Ta je hned zase postoupila Štěpánu Jiřímu ze Šternberka. Nový pán Votic potvrdil na den sv. Havla r. 1588 všechny staré městské výsady, ale vymínil se šenk vína s dodatkem, "kdyby kdo do Rakous pro víno jezdil a je ve Voticích v celých vědrech prodával, měl platit obci jeden groš z vědra". Za schválení výsad uvolili se Votičtí, "že ozimní žit.o a pšenici při votickém dvoře sežnou a v mandele složí jen za jídlo a piti". Na zakročení Štěpána Jiřího ze Šternberka povolil císař Rudolf II. r. 1597, aby Votičtí vybírali mýto a za to byli povinni silnici, která byla tehdy velmi špatná, opravovat a v dobrém stavu udržovat. Týž císař potvrdil za 2 roky nato majestát krále Vladislava II. z r. 1488, jimž byl povolen ve Voticích týdenní trh v úterý. Později se konal až do r.1939 vždy v pátek.
Štěpán Jiří ze Šternberka se nespokojil s rozsáhlým votickým statkem. k němuž tehdy patřily kromě vesnic již dříve jmenovaných ještě Mladoušov, Kochnov, Mysletice, Hory, Zdeboř, Hostišov s poplužním dvorem a díly v Nazdicích a Střelítově, ale zvětšil svůj majetek r.1599 o Smilkov a Chotětice. Se svou druhou manželkou Veronikou z Veitmile vyženil Postoloprty a prodal r. 1600 Votice, Smilkov a Chotětice a usadil se na zámku postoloprtském.
