Rod Skuhrovských
Burjan byl poslední svého rodu. R. 1545 dal zapsat Votice se vším příslušenstvím Kryštofovi Skuhrovskému ze Skuhrova, pánu na Popovicích a Louňovicích. Ten se ujal odkazu r. 1554, patrně po Burjanově smrti. Kdy Burjan zemřel a kde byl pochován, nevíme.
Kryštof Skuhrovský hned po převzetí statku obdaroval Votické právem "aby směl každý svůj statek volně odkázati a kšaftovati, a umřel-li by kdo bez kšaftu, nemaje dědicův, připadne jeho statek obci a má vynaložen býti obecnému dobru."
Krátce na to zemřel Kryštof Skuhrovský a dědictví se rozdělilo 29. srpna 1567 pěti synům. Mikuláš Skuhrovský dostal Votice s příslušnými vesnicemi. ale již za rok je prodal bratru Václavovi. Tomu postoupili Votičtí Bílou horu (Vápenka), kterou koupili před lety od Jana Homole Javorského. Ve středu po sv. Petru a Pavlu byla o postupu sepsána smlouva, v níž si Votičtí vymínili, "že si mohou buď k potřebě správy neb k nové stavbě, neb k rozšíření a zvelebení města, kdykoliv a kdekoliv budou chtíti v té Bílé hoře kámen vápenný sobě nalámati". Na místě platu za tuto horu zavázal se Václav Skuhrovský jménem svým i budoucích, že vždy doveze 8 sáhů kamene vápenného svým potahem až k cihelně (vápence) a že dodá k vypálení téhož kamene 12 hranic dříví ze svých lesů i s dovezením, kdykoliv obec pro obecné dobro vápenný kámen páliti bude, avšak ostatní dříví mají si sami zaopatřiti, jakož i cihláři od vypálení a skalníkovi od nalámání, k tomu též železo a ocel dáti mají. A to tak trvati má od nynějšího času až do skonání světa, neb jsme si tak pevně držeti slíbili a Boha za svědka vzali. Žádná vrchnost votická buďte z práva nebo z obyčeje nižádnou lidskou ostrovtipností nemá a nemůže v tom brániti." Podepsáni: Vác1av Skuhrovský ze Skuhrova, Martin Hraba, Janek Szada, Jiřík Hrbávný, Jiřík Postřihač.
R. 1572 umřeli Václavu Skuhrovskému obě děti (Anna Magdalena a Kryštof Přech ) a byly pochovány v kostele, jak připomínají jejich náhrobky. Za dva roky na to zemřel i jejich otec. Votice zdědil jeho bratr Oldřich, který je hned v pátek po sv. Jiří 1574 prodal za 1 700 kop grošů pražských Janovi ze Šternberka na Konopišti. V den prodeje potvrdil Votickým všechna dosavadní práva, která ještě doplnil tímto:
1. Všechny sirotky v obci dává pod ochranu a v opatrování purkmistrů a konšelů.
2. Ve svobodu dává obchod s vínem a vinaře votické osvobozuje od dřívějšího platu 3 grošů z vědra vína.
3. Spokojen jest s obyčejnou robotou, pozůstávající v hrabání a do kup dávání sena při dvoře votickém, ve vázání ovsa, v skládání téhož do mandel a v honu na zajíce a tenaty po jednom dnu.
4. Důchodu obce zanechává užitky ze dvou lesů od Lhotky, plat od pohřbů přespolních židů, z jednoho člověka poddaného ve vsi Chlístově, peníze jarmareční, plat z krámů chlebových na rynku, pustolinu, jež slove Kladruby k pastvám a užitek z prodeje soli.
Při prodeji Votic se poprvé dovídáme o pivovaru, sladovně, chmelnici, mlýně náchlebním, vápence a cihelně. Za rytíře Burjana pivovar zde nebyl. Vznikl asi po roce 1545 za vlády Skuhrovských a s ním byla současně založena i chmelnice, kterou připomínalo pojmenováni panského pozemku Na chmelnici, blíže dvora. Již tehdy tu byl špitál (u pole zvaného Za špitálem). Zanikl ve 2. polovině 17. století.
