Burjan z Otic
Kdo byl za těchto náboženských poměrů pánem Votic, nevíme. Na začátku 16. století vládli tu bratří Burjan a Jan. Prvý hospodařil ve Voticích, druhý na Javoře. Pravděpodobně za jejich vlády r. 1508 zdržoval se nějaký čas v lesích pod Vojtěchem nebo na Polském vrchu loupežný rytíř Jiří Kopidlanský z Kopidlna, který s velkým počtem ozbrojených pěších i jízdních přepadával na silnici kupce a pocestné. Vojenské výpravy proti němu nic nepomáhaly, protože často měnil místo.
Burjan a Jan zajali člověka z Křešic, protože jim vyhrožoval a říkal: "Než málo mine, Otice na popele budou!" Jindřich z Hodějova, pán tohoto člověka, se s nimi soudil, ale na komorním soudě jim bylo dáno za pravdu (Sedláček: Hrady, XV. 241).
Jan prodal r. 1520 kus louky pod hořejším rybníčkem u Javora Janu Šádovi (Szadovi ) za 4 kopy s tou výjimkou, že smí z toho rybníka pouštět na louku vodu. To je poslední zmínka o rytíři Janovi z Javora. Zemřel bezdětný kolem r. 1527. Od té doby byl Javor spojen s votickým statkem. Tvrz zanikla a dvůr zůstal.
Burjan z Otic byl znamenitý muž. Mnoho se zasloužil o město. Byl nadšeným přívržencem Jednoty bratrské a nemohl se snésti s utrakvistickým farářem Václavem Rosou, který do Votic přišel r. 1522. Odešel odtud na kaplanství do Slaného a poznamenal ve svých zápiscích, že s Burjanem "neuměl nic trefit a že se on s pikarty mistrně líbal".
Po Rosovi byl tu farářem Jan, ale bez vůle konsistoře utrakvistické. Když mu to bylo vytýkáno, žádal, "aby mu bylo odpuštěno, že chce rád poddán býti starším". R. 1527 dal Burjan roční plat ze Lhotky (tehdejší vsi u Neustupovských Otradovic) na přilepšení kněžím a za rok nato plat pro rychtáře 70 kop, jež měl na statku v Nosákově u Petra Ždichy.
R. 1532 daroval městu plat z piva následujícím listem:
"Já, Burjan z Otic a na Oticích známo činím tímto zápisem, že jsou mě požádali opatrní a věrní poddaní moji milí purgmistr a konšelé městečka Otic, abych jim dal ten plat a posudní z piva přiveženého buď starého nebo bílého z každého věrtele groš český a pintu piva též ze starého neb z bílého: Na jejich slušné žádosti a pro jich dobré jim ten plat dávám od sebe a i od svých dědiců a budoucích, aby oni purgmistr a konšelé toho platu užívali a na časy budoucí bez překážky mé a tolikéž mých budoucích.
Léta od narození Pána Krista 1532 v pondělí před Božím Nanebevstoupením…"
R. 1533 vrátil se farář Rosa zase do Votic na vyzvání Burjana. Setrval tu pouze čtvrt roku. Když totiž Rosa měl jedné neděle kázání o falešných prorocích a v něm dotíral na pikarty, byl přítomen též Burjan. Po požehnání zlořečil Rosovi z kruchty kostela a zastával se pikartů. Nakonec řekl Rosovi, že ho tu nechce mít. Rosa se odstěhoval do Neustupova. Ve svých zápiscích si naříká, že mu jeho stará kuchařka nakradla za 5 kop míšenských věcí, také peří z peřin mu vybrala a když ji nechtěl s sebou do Černovic vzít, i pachole mu odloudila.
Po Rosovi byl ve Voticích do r. 1540 kněz Ondřej. Král i konsistoř utrakvistická nechtěli trpět pikarty a vypovídali je. Ale čeští bratří měli velkou oporu v rytířích, jako byl Burjan, a nelekali se výhrůžek a nedbali pronásledování. Burjan dostal od krále ostrou důtku, že nadržuje bratřím. R. 1548, kdy tu byl farář Vít, přišel od utrakvistické konsistoře tento list:
"Z pilného rozkázání Jeho Milosti arciknížete rakouského, syna nejmilostivějšího J. M. královské, pána nás všech milostivého, Vám oznamujeme: Poněvadž tu v městě je sbor, v němž se scházejí Bratří, jež slovou Valdenští a rozkaz J. M. královské i jistý mandát jest, aby ti sborové byli zavříni, a oni aby se tam nescházeli, než do kostela šli a slovem Božím se řídíc i svátostí Kristových od kněžstva řádného, kteréhož církev svatá křesťanská obecná užívá, ono požívali. Protož abyste bez meškání psaním svým oznámili, ti sborové jsou-li zavříni tak, jakž vůle J. M. královské jest, a druhé, ti lidé kde požívají a od koho slova božího i jiných svátostí Ježíše Krista Pána, chce o tom J. M. arcikníže jistou vědomost míti. Za jiné nedržíme, než že se, jak píšeme, tak zachováte… "
Ale bratři nebyli tím nijak potlačeni. Žili klidně ve Voticích dál, protože jim Burjan nedal ublížit.
Aby zvětšil příjmy votického záduší, koupil Burjan od Předbora z Radešína na Janovicích r. 1536 4 člověky (tak se říkalo poddaným): V Nazdicích 2, v Košovicích a Radotíně po jednom. Když je konšel a purkmistr zaplatili, připadli městu.
Ve Voticích byly od začátku 16. století lázně. Stály v místě bývalého Rýdlova domu proti kostelu. Tomu stavení se říkalo "lazna" a mělo uvnitř veliký měděný kotel na ohříváni vody pro koupele. Správce a majitel "lazny" - lazebník - byl asi dosti učený, když zastával i funkci lékaře a dělal lidem všelijaké masti a lektvary. Od r. 1520 se připomíná lazebník Jan Szada. Tomu Burjan dal r. 1530 kus louky pod "šafránicí" dědičně bez všelikého ročního platu a r. 1531 mu dal ještě pole u nynější vápenky a louku dlouhou pod městem (nynější hřiště). Tyto pozemky daroval Burjan k lazně na budoucí časy s podmínkou, že se nesmějí odprodat nebo zastavovat, jen s povolením purkmistra a konšelů. Svou přízeň dovršil, když r. 1548 daroval městu "z milosti a lásky 70 kop grošů ročního platu, jejž měl z pánve lázeňské s tím poručením, aby těmi penězi bylo placeno od dělání dřev farských za všecku obec města Votic".
Sedm let před tím vymohl Burjan u krále Ferdinanda I. majestát ze dne 14. prosince 1541, jímž povolen Voticům výroční trh ve čtvrtek před Květnou nedělí.
Za Burjana a již i před ním v 15. století žilo ve Voticích dost židů. Votičtí se s nimi dobře snášeli. Švec Adam prodal jim r. 1538 zahradu, kterou měl u rybníka Valchy, aby si tu zřídili hřbitov. Koupili ji židé z Votic, Načeradce a Hořepníka za 11 kop míšenských i s úrokem (ročním platem) 4 groše. Burjan dal k tomu svolení s výhradou, že votičtí židé budou odvádět z každého pohřbu domácího 5 grošů českých a z přespolního 10 grošů bílých do panského důchodu. Tyto platy daroval Voticům na městské potřeby od 6. ledna 1551.
Posledním činem Burjanovým ve prospěch města bylo ustanovení z r. 1549, že jeho poddaní mají právo své statky a zboží kdykoliv a komukoliv prodati a kamkoliv se přestěhovat. Burjan požíval u všeho poddaného lidu i mezi okolními rytíři úcty a vážnosti. Jedině s Janem Voračickým z Paběnic na Prčici žil ve velké nevůli. Voračický nařkl Burjana, že prý dělá falešné peníze. V zemských deskách je o tom poznamenáno (I, 267):
"Burjan Votický z Votic pohání k roku (soudu) na zejtří po sv. Barboře 1540 Jana Voračického z Paběnic na Prčici z nářku na cti a to takovéhoto, kdež je týž Jan Voračický o Burjanovi z Votic mluvil, že by falešné peníze dělal, a když který falešný peníz on Jan Voračický měl, že jest říkal: "Toto je Votického, dělá peníze," a tak těmi slovy na jeho poctivosti jest nařekl. Dokládá se svědomím a jiných svých spravedlností. Tu vedle téhož půhonu (žaloby) úředníci Pražských desk zemských na plném soudu zemském soudíce: poněvadž on - Jan Voračický - pohnaný po třikráte volán jsa, k soudu na vyhlášení k tomu půhonu nestál jest i z té příčiny dali jsme jemu Burjanovi Votickému - původu (žalobci) proti témuž Janovi Voračickému pohnanému za právo…"
Votický statek býval velice rozsáhlý. Co všechno k němu patřívalo, poznáme ze zápisu z nových desk zemských, který Burjan učinil r. 1542 po shoření starých desk:
"Votice tvrz se dvorem poplužním a městečkem, v Javoru dvůr, celé vsi Čeňovice (zaniklá osada v místech nynějších Ohrad), Petrovice, Jestřebice, Mrvice, Kaliště, Višňov, díly ve Lhotce, Lysé, Košovicích, Radotíně, Sledovicích, Hoděticích a Nosákově s podacím kostelním (patronátem) ve Voticích, tak a v týchž mezech, jak toho dědictví od mnoha let po předcích svých v pokojném drženi a užíváni byl a posud jest."
V zápisu není zmínky o hradě. Ten už dávno zanikl. Připomíná jej už jen staré pojmenování panské zahrady "Na Hradčanech". Tvrz byla vystavěna od některých zdejších rytířů buď v 15., nebo 16. století.
