Votice v době husitské
Záhy po upálení M. Jana Husa přilnulo celé město i s dalekým okolím po příkladu svých pánů k husitství. Zvlášť nadšeným přívržencem nové víry byl blízký soused rytíř Zbyněk Buchovec z Buchova, který opustil svou tvrz a stal se husitským hejtmanem a r. 1420 pomáhal při budováni Tábora. S ním se odstěhovali do Tábora jeho poddaní i mnozí Votičtí.
Voticemi se často ubira1o husitské vojsko. Posledně tudy táhl v květnu 1434 od hradu Borotína lid Prokopa Velkého ku Praze. Brzy na to došlo k osudné bitvě u Lipan. I po této bitvě zůstali Votičtí i dále vyznavači víry pod obojí (kališnické, utrakvistické). Později jich většina přilnula k Jednotě bratrské.
V červnu 1451 jel Voticemi Eneáš Silvius, pozdější papež, který se zúčastnil v Benešově sněmu. Zle prý naříkal, "že tak krásné město je prosáklé pikardstvím (kacířstvím)".
Votičtí bratří konali svá shromáždění od r. 1460 v domě nynější fary. Tam měli svůj "sbor - modlitebnu. Farní kostel byl však spravován faráři utrakvistickými. Kolem r. 1480 se ujala ve Voticích sekta bratří mikulášenců, kteří zavrhova1i všechen kněžský řád a tvrdili, že sami jsou zjevením Boha osvíceni a že kněží jako prostředníků nepotřebují. Tuto náboženskou obec spravoval volený starosta s "radou starších". Členem Jednoty bratrské byl r. 1485 bratr Řehoř či Říha Votický, tkadlec. Byl to muž na tehdejší dobu vzdělaný. S neobyčejnou bystrostí hájil jejich náboženskou nauku ve vlastním traktátu (spisu), ale ve sporech o toto učeni držel se opatrně vzadu.
