 | Tato a následující stránky jsou opisem knihy VOTICE Z historie města, kterou vydal Městský národní výbor Votice a Vlastivědný kroužek Votice v roce 1990. Autorem knihy je Pavel Pavlovský, který při své práci vycházel z rozsáhlého díla Čeňka Habarta Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. |
PŘEDMLUVA
V r. 1925 vyšel I. díl Sedlčanska, Sedlecka a Voticka, rozsáhlého vlastivědného díla ředitele votické obecné školy Čeňka Habarta. Následovalo ještě vydání dalších dvou dílů. Vydání IV. dílu však zabránila nacistická okupace. Kniha zůstala jen v rukopise. Obsahuje historii všech obcí, osad a dokonce i samot bývalého sedlčanského okresu. Končí rokem 1938. Z tohoto rukopisu jsem vybral stať pojednávající o dějinách města Votic, která tvoří větší část této knížky. V porovnání s rukopisem jsem některá místa upravoval tak, aby odpovídala dnešnímu stavu města i současnému jazyku. Jiná místa jsem doplnil vysvětlujícími poznámkami. Knížku jsem rozšířil o III. část: Zakládání prvních spolků, o IV. část: Votice v letech 193989, o kapitolu Konec židovské obce a Seznam kulturních památek.
Děkuji svému příteli, panu učiteli O. Stiborovi, který mi věnováním rukopisu svého dědečka Č. Habarta umožnil oživit alespoň malý zlomek tohoto pro Voticko tak zajímavého díla. Po pojmenování jedné z ulic města jménem Čeňka Habarta budiž tato útlá knížka dalším projevem vděku i úcty k osobě i dílu tohoto významného vlastivědného pracovníka.
Pavel Pavlovský
Ach, jsou v světě kraje, kde je dobře žíti,
však jediný je na té zemi kout,
kde v doušku mateři žďáš hlavu položiti
a chudou zem svou k srdci přivinout, –
viď, domove!
Jaroslav Spirhanzl – Duriš*
*Závěr básně pro Habartovo dílo Sedlčansko, Sedlecko a Voticko
Čeněk Habart
Narodil se 21. září 1863 v Předbořicích u Milevska. Vystudoval učitelský ústav v Praze. Velmi brzy začal v našem kraji sbírat lidové zvyky, obyčeje, zkazky, různá rčení, pořekadla a podobně. V roce 1895 měl už Čeněk Habart tolik materiálu, že byl vyzván, aby se stal spolupořadatelem národopisné vesnice na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze. Ve sbírkách Národopisného muzea v Praze je celá řada věcí jím sebraných. Napsal i tři dětské pohádkové hry, hrané u nás i v zahraničí. Vyvrcholením jeho tvorby je velice rozsáhlá monografie Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, jejíž tři díly mají 1233 stran velkého formátu.
Jako učitel působil na různých školách bývalého sedlčanského okresu, posledních 10 let na votické obecné škole, kde mu byl školskými úřady udělen čestný titul ředitel školy. (Na obecné škole byl tehdy jen titul řídící učitel.) l. února 1927 odešel do důchodu a celý zbytek života věnoval dokončení svých prací. Zemřel ve věku 79 let 24. května 1942 a je pochován na votickém hřbitově.
